• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Základní pravidlo zní: použijte brambory typu C, tedy varný typ C, který je určený právě na knedlíky a těsta. Mají nižší obsah vody a více škrobu, takže těsto drží pohromadě. Pokud máte jen brambory typu A nebo B, počítejte s tím, že bude potřeba přidat více hrubé mouky, což ale znamená tužší výsledek. Brambory uvařte den předem ve slupce a nechte je důkladně vychladnout. Ideální je nechat je odležet přes noc v lednici – suché a studené brambory se lépe zpracovávají a těsto není lepivé.

Vepřová kýta je univerzální maso, které se vyplatí znát. Správnou teplotou, odpočinkem a volbou vhodného kuchyňského postupu z ní dostanete maximum – od křehké pečeně po šťavnaté kostky do omáčky nebo mleté směsi na karbanátky. Nenechte se odradit prvním nezdarem; příště dejte přednost nižší teplotě, trpělivosti a pořádnému teploměru a výsledek vás přesvědčí.

Bramborový knedlík je základ české kuchyně, ale jeho příprava umí potrápit. Častým nezdarem je knedlík, který se rozpadá, je lepkavý nebo naopak tuhý jako kámen. Přitom stačí dodržet pár zásad, které zaručí, že se vám povede měkký, vláčný a přitom pevný knedlík, který se nebude drolit ani po nakrájení. Klíčem je volba správných brambor a práce s těstem, které nesmí být přepracované.

Častým problémem bývá suché maso i při správném postupu. Většinou za to může nedostatek tekutiny během pečení nebo příliš dlouhé dopečení. Vždy podlévejte vývarem, ne vodou – voda během pečení vytáhne z masa chuť a výsledek je mdlý. Pokud chcete extra šťavnatost, vložte do pekáče k masu pár kousků másla nebo pokrm zakryjte plátky . Po upečení můžete šťávu zredukovat na omáčku: přidejte trochu smetany nebo jíšku, ale nikdy nenechte šťávu vyvařit víc, než je nutné.

Při zpracování kýty je důležité myslet na to, že každá část svalu se chová jinak. Vnitřní a vnější kýta jsou jemnější, hodí se na rychlé pokrmy, zatímco spodní část, která obsahuje osvětlení v obývákuíce vaziva, je lepší pomalu dusit nebo péct. Pokud kupujete kýtu na pečení, nechte si od řezníka poradit, ale obecně platí, že kus s kostí je chutnější a méně vysychá. Bez kosti se doba pečení zkracuje, ale pozor na přepečení.

Jak na to: základní postup a nejčastější přešlapy Nejdřív si maso připravte: odblaněte ho, osušte a nechte asi hodinu při pokojové teplotě. Pak ho osolte až těsně před pečením, jinak z něj vytáhnete šťávu. Pro šťavnatost je zásadní vrstva tuku – pokud je plec příliš libová, obalte ji plátky slaniny nebo ji prošpikujte. Do pekáče dejte cibuli, česnek a trochu vývaru, ne vodu – ta maso jen spaří. Teplotu držte kolem 150–160 °C a pečte minimálně dvě hodiny na kilogram. Po hodině začněte maso přelévat výpekem, ale ne příliš často: každých 30 minut stačí, jinak zbytečně pouštíte teplo.

Těsto na lívance by mělo být řidší než na palačinky, ale hustší než na vafle. Když je příliš husté, vzniknou uvnitř syrové kapsy a venku se stihnou připálit. Když je moc řídké, rozteče se do placky a nenadýchá se. Ideální konzistenci poznáte tak, že naběračkou nalité těsto se na pánvi samo nerozleje úplně, ale jen se mírně zakulatí. Pokud se vám zdá příliš husté, přidejte lžíci mléka. Pokud je naopak vodové, vmíchejte lžíci mouky. Vždy ale míchejte jen krátce – dlouhým mícháním se začne tvořit lepek a lívance budou gumové.

Po vyjmutí z vody propíchněte válečky vidličkou nebo špejlí, aby unikla pára a knedlík se nesrazil. Nechte je 5 minut odpočinout a teprve poté krájejte. Krájejte vlhkou nití nebo tenkým nožem, který namočíte do horké vody – klasický nůž knedlík spíš mačká. Pokud chcete knedlík podávat jako přílohu k pečenému masu, připravte ho těsně před podáváním. Uvařený knedlík lze také nechat vychladnout a později nakrájet na plátky, které opečete na pánvi.

Hotové lívance stohujte na talíř a přikryjte utěrkou, aby držely teplo a pára je udržela měkké. Nikdy je nenechávejte na pánvi po odstavení z plotny – tam by se vysušily. Podávat je můžete s čerstvým ovocem, tvarohem, javorovým sirupem nebo jen s máslem a cukrem. Pokud se vám přece jen nepodaří první várka, nevěšte hlavu. Upravte hustotu těsta trochou mouky nebo mléka a pokračujte. S každou další dávkou budete mít lepší odhad a lívance budou přesně podle vašich představ.

Poslední rada: pozor na sůl a koření. Plec má výraznou chuť, takže se obejde bez agresivního koření. Stačí kmín, česnek, trochu majoránky nebo tymiánu. Pokud chcete dochutit, přidejte lžíci dijonské hořčice do výpeku na konci pečení – dodá jemnou pikantnost, ale nepřebije maso. A ještě jedna věc: pokud pečete více kusů najednou, nechte mezi nimi mezeru, aby se teplo rozložilo rovnoměrně. Jinak se střed pečeně propeče později a kraj se vysuší.