• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Praktický postup je jednoduchý: vyberte si v dálce cíl, který je vidět, a jděte k němu. Když musíte obejít překážku, zastavte se, najděte si nový cíl za ní a pokračujte. Nikdy nechoďte s hlavou skloněnou k zemi – kontrolujte, jestli se terén před vámi shoduje s tím, co jste viděli z vyvýšeniny. Pokud máte pochybnosti, vraťte se po vlastní stopě zpět na poslední místo, kde jste si byli jistí. Vracet se není prohra, ale jediný způsob, jak se vyhnout bloudění v kruhu.

Čemu se vyhnout: spoléhání na jeden indikátor Nejčastější chyba začínajících orientačních běžců i turistů je, že se soustředí jen na jeden typ podloží a začnou ho vnímat jako spolehlivý kompas. Písčitá půda nemusí nutně znamenat blízkost řeky, pokud se nacházíte v oblasti s historickou těžbou štěrku nebo nábytek na míru staré lesní cestě, která byla uměle vysypána. Podobně hlína s jílem se může objevit na kopci, pokud je tam geologický zlom. Proto je vždy nutné kombinovat změnu podloží s dalšími signály: sklonem terénu, druhem stromů, směrem mechu na kmenech nebo vzdáleným hlukem vody.

Základní pravidlo zní: každá čára spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou. Rozdíl mezi sousedními čarami bývá na běžných turistických mapách deset metrů. Když tedy jdete z jedné vrstevnice na druhou, překonáte deset výškových metrů. To se hodí, když odhadujete, kolik vás čeká stoupání. Deset vrstevnic za sebou znamená sto metrů převýšení, a to už je znát na nohou i na tepu.

Jak číst rozdíly mezi mapami a využít je ve svůj prospěch Začněte tím, že si vedle sebe otevřete turistickou mapu v měřítku 1:50 000 a podrobnější v měřítku 1:25 000. Menší měřítko ukáže celkový kontext, větší zase jednotlivé cesty, které nejsou v přehledce vidět. Porovnejte, zda se značené trasy shodují, a sledujte, kde jedna mapa ukazuje zkratku, kterou druhá nezná. Pokud se liší i průběh hlavní cesty, raději se držte té, která je zakreslená v obou. Nejde o to, která je novější, ale která je konzistentní s ostatními zdroji.

Když už víte, kolik metrů budete šplhat, můžete si lépe rozvrhnout tempo i pauzy. Na strmém úseku, kde jsou vrstevnice namačkané na sobě, se vyplatí jít kratšími kroky a nezrychlovat. Pokud naopak čáry vytvářejí široké oblouky, čekejte pozvolný svah, kde se dá jít svižněji. Pozor si dejte na údolí a hřebeny – vrstevnice se tam stáčejí a vytvářejí charakteristické tvary, které vám prozradí, kudy vede nejschůdnější cesta.

Nejdůležitější rada na závěr: nikdy nečekejte, až se ztratíte, abyste začali přemýšlet. Každých deset minut se zastavte, rozhlédněte se a položte si otázku, kudy jste přišli a co vidíte před sebou. Pokud si nejste jistí, je to varovný signál. úložné prostory v malém bytěětšina lidí zabloudí ne kvůli nedostatku znalostí, ale kvůli pýše – nechtějí přiznat, že se spletli, a jdou dál špatným směrem. Schopnost přiznat chybu a vrátit se je v neznačeném terénu cennější než jakákoli mapa.

Jak přežít, když se všechno zvrtne: signály a návrat Pokud zjistíte, že jste ztratili směr, zastavte se a nepanikařte. Prvních deset minut rozhoduje. Vytáhněte mapu a pokuste se určit, odkud jste přišli. Podle terénu hledejte vodítka: potok, který teče z kopce, údolí s jasnou orientací, nebo stopy, které jste zanechali. Klidně se vraťte po vlastních stopách, dokud jsou vidět. Typická chyba je pokračovat dál v naději, že za dalším kopcem se to vyjasní. Mnohem lepší je vrátit se na poslední známé místo, i když to znamená jít kus zpět.

Když pruhy končí: co dělat na rozcestí a v nejistotě Největší chyba bývá spoléhat na to, že značka povede až k cíli bez jakékoli pozornosti. Na rozcestí se často mění barva trasy nebo se cesta rozděluje na dvě různé. Před odbočením se zastavte, zkontrolujte směrovku a porovnejte, jestli barva na ní odpovídá té, kterou jste sledovali. Typický problém nastává, když dvě trasy vedou kousek společně a pak se oddělí – značky bývají umístěné těsně za rozdělením, takže pokud jdete příliš rychle, snadno minete odbočku. V takovém případě se nepokoušejte hádat, ale vraťte se na poslední jistý bod a prohlédněte si okolí.

V praxi se vyplatí znát i doplňkové značky. Šipka znamená změnu směru, křížek pak konec trasy – většinou se umisťuje tam, kde cesta končí nebo se napojuje na jinou. Když narazíte na křížek, neznamená to, že jste se ztratili, ale že oficiální trasa končí a další vedení už není značeno. Můžete pokračovat podle mapy, ale počítejte s tím, Here is more information on otevřít look into our web-page. že zodpovědnost za navigaci přebíráte na sebe. Před túrou si proto vždy zjistěte, jestli je trasa v aktuálním stavu a jestli neprobíhá nějaká přeložka.