• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začněte základní orientací: na mapě je vždy vyznačen vrstevnicový interval, tedy svislá vzdálenost mezi dvěma sousedními čarami. Pokud je interval 10 metrů, znamená to, že každá čára představuje posun o 10 výškových metrů. Husté čáry poblíž sebe znamenají prudký sráz, kde se šplhá po čtyřech nebo se sestupuje s maximální opatrností. Naopak široké rozestupy naznačují pozvolný svah, ideální pro pohodlnou chůzi. Nezapomeňte si ale všímat i tvaru vrstevnic – ostré špičky naznačují hřeben, zatímco zaoblené prohlubně mohou být údolí nebo koryto potoka.

Čtvrté doporučení se týká odpočinku. Na hřebeni je každý větší kámen pokušením k zastávce. Ale nesedejte si těsně u okraje srázu ani do míst, kde se kolem vás tlačí ostatní. Hledejte místa, kde můžete mít nohy natažené a batoh opřený o skálu. Krátká pětiminutová zastávka na jídlo a napití je lepší než dvacetiminutové sezení, po kterém vás čeká rozcvičení. Při delší pauze si sundejte boty, ale jen pokud máte suché náhradní ponožky. Promočené nohy jsou na hřebeni zdrojem puchýřů a ztráty jistoty v každém kroku.

Další pastí, nábytek na míru kterou turisté často naletí, je ignorování vrstevnic při odhadu času. Podíváte se na mapu, vidíte vzdálenost pět kilometrů a řeknete si, že to bude hodinka. Jenže pokud ta trasa vede přes kopec s hustými vrstevnicemi, reálný čas je klidně dvojnásobný. Zkušený turista si proto vždy spočítá celkové převýšení – sečte všechna stoupání a klesání – a přidá přibližně deset minut na každých sto výškových metrů navíc. Tento odhad vám ušetří spoustu nepříjemných překvapení, zejména když se den krátí.

Druhý klíčový moment je práce s holemi. Na hřebeni, kde fouká vítr, se hole často stávají spíš přítěží. Pokud jdete po úzkém hřebeni s prudkými srázy po obou stranách, držte hole v jedné ruce a druhou se jistěte. Neustálé přehazování holí z ruky do ruky vás zdržuje a rozptyluje. Mnoho zkušených turistů proto na exponované úseky hole skládá do batohu. Pokud ale jdete po širším hřebeni s travnatým povrchem, hole vám uleví kolenům a pomohou udržet rytmus. Zvažte tedy, kdy je opravdu použít, a nebojte se je odložit.

Když se řekne turistická mapa, většina lidí si představí barevné značky a silnice. Ale skutečný klíč k pochopení terénu – a k tomu, abyste nešli do kopce, když jste chtěli jít z kopce – je umět číst vrstevnice. Tyto tenké hnědé čáry jsou vlastně výškové řezy krajiny. Každá spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou, a čím blíže jsou u sebe, tím strmější je svah. Čím dál od sebe, tím je terén mírnější. Zní to jednoduše, ale v praxi se v nich snadno ztratí i zkušený turista.

Nejprve si zjistěte celkové stoupání a délku trasy. Z toho dopočítáte průměrné stoupání v metrech na kilometr, které vám napoví, jak náročný profil vás čeká. Pokud trasa obsahuje dlouhé úseky nad 100 metrů stoupání na kilometr, počítejte s tím, že budete muset zařadit nižší převody a občas i odpočinek. Pro první horské výlety volte trasu s maximálně 60–80 metry stoupání na kilometr, abyste měli rezervu na nečekané technické pasáže.

Orientace v noci bez hvězd je ošemetná. Pokud je jasná obloha, najděte Polárku – leží na severu. Stačí najít souhvězdí Velké medvědice a pomyslně spojit dvě zadní hvězdy „mísy" a pětkrát tuto vzdálenost protáhnout vzhůru. To je sever. Ale pokud je zataženo, nespoléhejte na žádné značky na stromech. Místo toho si zapamatujte, že z kopce teče voda – sestupujte podél potoka nebo údolí. Většinou vás to dovede k civilizaci, ale počítejte s tím, že to může trvat hodiny. V noci je lepší zůstat na místě a čekat na světlo.

První věc, kterou je třeba pochopit, je, že rychlost na hřebeni se řídí terénem, ne vaší kondicí. Kamenitý úsek, kde musíte každých deset metrů přemýšlet, kam položit nohu, vás zpomalí víc než strmé stoupání. Pokud máte naplánovaný čas příchodu na chatu podle turistických značek, počítejte s rezervou minimálně třicet procent. Jinak budete zbytečně hnát a dělat chyby. Typická chyba je snažit se dohnat zpoždění zkracováním přestávek na jídlo a pití – přesně v tu chvíli začíná kolísat pozornost.

Když to začne stoupat: jak vybrat trasu, která nezničí záda Prudké stoupání je pro kočárek nepřítel číslo jedna. Nejenže vás to fyzicky vyčerpá, ale také to může být nebezpečné – kočárek se může převrátit nebo se vám může sesmeknout z rukou. Proto se vždy dívejte na profil trasy. Ideální je, když je stoupání pozvolné, rozložené barvy stěn do obýváku delšího úseku. Vyhněte se úsekům, kde je převýšení větší než sto metrů na kilometr. Pokud už musíte do kopce, jděte raději pomaleji a dělejte časté přestávky. A pamatujte: co jde nahoru, musí jít i dolů. Sestup může být s kočárkem ještě horší – musíte brzdit celou vahou těla a hrozí přetížení zápěstí. Pomůže, když část váhy přenesete na sedačku nebo podvozek – pokud to váš model umožňuje.

If you cherished this article and you would like to obtain more information with regards to Links.gtanet.com.br kindly stop by our own webpage.