• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Kuna skalní dokáže během jediné noci zlikvidovat celé hejno. Nezabije kvůli hladu, ale kvůli instinktu. Proto je klíčové zaměřit se na prevenci, ne na odchyt. Nejdříve si prohlédněte celý kurník ze všech stran. Kuna se protáhne otvorem o průměru pouhých pěti centimetrů, takže každá mezera, každá uvolněná prkna nebo poškozené pletivo jsou pozvánkou. Zkontrolujte také střechu, zejména přesahy, kde se často tvoří škvíry.

Při výběru se zaměřte na obsah vápníku. Nosnice potřebují pro tvorbu skořápky zhruba 3,5–4 % vápníku v krmivu. Mnoho chovatelů dělá chybu, že kupuje univerzální krmivo pro všechny druhy drůbeže, a pak se diví, že vejce mají tenkou skořápku nebo že slepice vejce. Vápník je také důležitý pro správnou svalovou funkci a prevenci osteoporózy u nosnic.

Když se řekne vápno do kurníku, většina chovatelů si představí spolehlivou ochranu proti vlhkosti a parazitům. Jenže ne každé vápno a ne každý způsob použití je pro slepice bezpečný. Nejčastější chybou je použít čerstvě hašené vápno přímo pod podestýlku. To pak reaguje s vlhkostí trusu, vytváří žár a uvolňuje plyny, které dráždí dýchací cesty ptáků. Výsledek? Slepice kašlou, mají záněty očí, a místo suchého prostředí máte v kurníku chemickou reakci, která škodí víc než pomáhá.

Praktický výběh by měl obsahovat také koupací místo s pískem a popelem, které slepicím umožní zbavit se roztočů. Nezapomeňte na dostatek napajedel – v létě je voda ohřátá, proto jí měňte každý den. Krmítka umístěte pod přístřešek, aby zrní nevlhlo a nelákalo hlodavce. Dbejte na to, aby se krmení nedalo snadno vysypat – slepice mají tendenci ho rozhrabávat. Čistota výběhu je klíčová, proto plánujte s ohledem na snadný přístup ke každé části.

Rozdíl mezi ochranou proti kuně a proti jiným predátorům Kuna se od lišky nebo tchoře liší svou obratností. Dokáže šplhat po svislých stěnách a skákat do výšky přes metr. Proto nestačí jen ohradit výběh, ale musíte zabezpečit i vršek. Použijte pletivo s oky menšími než dva centimetry a ukotvěte ho minimálně třicet centimetrů do země. Kuna se také snaží dostat do kurníku skrz podlahu, zejména pokud je kurník dřevěný a stojí přímo na zemi. Podlahu proto zvedněte na betonové patky nebo ji obložte plechem.

Žádná chemická odpuzující látka nebývá spolehlivá. Pachové ohradníky většinou fungují jen krátce a kuna si na ně zvykne. Elektrický ohradník je sice účinný, ale vyžaduje pravidelnou údržbu a kontrolu napětí. Pokud se rozhodnete pro něj, umístěte spodní drát ve výšce pěti centimetrů nad zemí a horní ve výšce patnácti centimetrů. Tím vytvoříte elektrickou bariéru, kterou kuna nepodleze ani nepřeskočí. Důležité je, aby byl ohradník zapnutý po celou dobu, ne jen na noc.

Jak zabránit podhrabání a podletům predátorů? Největší pozornost věnujte spodní části plotu. Pouhé natáhnutí pletiva po povrchu nestačí. Pletivo zahrabte alespoň 30 centimetrů do země, případně ho ohněte směrem ven do tvaru písmene L. Tím znemožníte lišce nebo psovi podhrabání. Vrchní část plotu by měla být zakrytá sítí nebo pletivem, zejména pokud máte problém s kunami, které dokážou překonat i dvoumetrovou překážku. Nezapomeňte také na pořádnou branku – měla by se zavírat na dva zámky, protože kuny se naučí otevírat jednoduché západky.

Pozor na typickou chybu: větrání pouze přes dveře. Pokud otevřete dveře dokořán, vzniká silný průvan přímo u podlahy, kde slepice hřadují. Lepší je kombinace malého otvoru u podlahy a většího u stropu. Pokud máte možnost, vytvořte jednoduchou větrací šachtu – trubku nebo průduch, který vede šikmo vzhůru a brání přímému proudění. V praxi se osvědčuje i zavěšení pytloviny nebo staré látky před otvor, která vzduch rozptýlí a zachytí případné jiskry z topení.

Samotný výběh by měl mít dvě zóny: krytou část přiléhající ke kurníku a otevřenou část s přístupem na trávu. Krytá část ochrání slepice před deštěm a prudkým sluncem, zatímco otevřená jim umožní přirozené chování. Pokud výběh umístíte na rovný terén, zajistěte dobrý odvod vody – bahno a stojatá voda způsobují nemoci a parazity. Vhodné je vysypat dno pískem nebo štěrkem v místech, kde se slepice zdržují nejčastěji.

Jak vápno správně zapracovat a kdy ho přidat Nejlepší je vytvořit směs předem v kolečku a teprve pak ji rozprostřít do hnízd a na podlahu. Vrstva by měla mít alespoň deset centimetrů, aby měla dostatečnou savost. Vápno se přidává až do suché podestýlky, nikdy do mokré. Pokud je podestýlka už vlhká, vápno jen vytvoří hrudky, které neabsorbují, a na povrchu se udělá nepropustná krusta. Pod ní se pak tvoří čpavek, který dráždí oči i dýchací soustavu. Ideální je vápno zapracovat při kompletní výměně podestýlky, tedy alespoň jednou za měsíc, a při meziúklidu ho jen lehce přisypat na suchá místa.