• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Uvnitř batohu používejte kompresní obaly nebo obyčejné igelitové pytlíky. Spacák natlačte do suchého vaku, oblečení srolujte do válečků a jídlo rozdělte do menších krabiček. Tím nejen ušetříte místo, ale hlavně zabráníte tomu, aby se vám mokré věci smíchaly se suchými. Na dešti totiž nepromokne ani ten nejlepší plášť, pokud ho nemáte přes celý batoh. Proto mějte vždy po ruce nepromokavý obal na batoh nebo aspoň vložte všechny citlivé věci do vodotěsných sáčků.

Další častý problém je nedostatečné oblečení a obuv. V horách se počasí mění rychle a to, co platí ráno, neplatí v poledne. Dítěti sbalte vrstvy, které lze snadno sundat a přidat, a nezapomeňte na náhradní ponožky. Nepromokavá bunda a kalhoty jsou nutností i ve slunečný den. Zkontrolujte, že boty nejsou nové a neouchané – puchýře u dětí znamenají konec výletu. Když dítě pláče, že ho tlačí bota, neřešte to frázemi, ale hledejte řešení: prolepení náplastí, sundání batohu nebo kratší pauza. Vždy mějte v batohu malou lékárničku s náplastmi, dezinfekcí a pinzetou na klíšťata.

Základní pravidlo pro výšku holí zní: postavte se do tenisek a nechte ruce volně podél těla. Zápěstí by mělo být přesně v úrovni držadla hole, když ji postavíte na zem. rady pro rekonstrukci běžnou chůzi po rovině platí, že úhel v lokti má být kolem 90 stupňů, když držíte madlo. Pokud chodíte převážně do kopce, zkraťte hole o 5 až 10 centimetrů, abyste mohli efektivněji tlačit. Naopak při sestupech je prodlužte, aby přebíraly část zátěže z kolen. Většina kvalitních holí má teleskopický systém s rozsahem 60 až 140 centimetrů, takže si délku snadno nastavíte podle aktuální situace.

Základem je malý nepromokavý obal – ideálně látkový sáček nebo pevná krabička, která se nezmačká. Do ní dejte jen to, co opravdu využijete: náplasti na puchýře (raději více velikostí), sterilní čtverce, jednorázové rukavice, mikroporézní náplast a obinadlo. Přidejte dezinfekci v malém balení, nejlépe ve formě spreje nebo jednotlivých ubrousků. Tekutý dezinfekční roztok v lahvičce zabere místo a může se rozlít – ubrousky jsou praktičtější.

Důležitá je také konstrukce zámku, který drží délku. Levné modely mívají plastové páčky, které se povolují a při chůzi se hůl zkracuje. Kvalitní hole mají hliníkové zámky s pojistkou nebo systém twist-lock. Při nákupu vždy zkontrolujte, zda zámek pevně drží, a to i při zatížení. Pokud se hůl sklápí nebo prokluzuje, je to důvod k reklamaci.

Před odchodem zkontrolujte obsah lékárničky. Vyhoďte prošlé léky, doplňte chybějící náplasti a zkontrolujte, že je obal neporušený. Pokud máte lékárničku v batohu, dejte ji na místo, kde ji najdete bez dlouhého hledání – klidně do boční kapsy. Až budete potřebovat náplast na puchýř, nechcete přehrabovat celý batoh.

Jak z toho udělat hru, ne výkon? Děti nejlépe spolupracují, když mají pocit, že jsou součástí dobrodružství. Před výletem jim řekněte, co uvidí – lanovku, vodopád, skalní útvar nebo pastvinu s ovcemi. Na trase si dávejte drobné úkoly: If you are you looking for more information on rapz.Ru look at our own web-site. kdo první uvidí červenou značku, kdo najde kámen s nejzajímavějším tvarem, kdo spočítá, kolik kroků vede most. Důležité je nedělat z túry závod. Když dítě řekne, že už nemůže, nejde vždy o fyzickou únavu – občas mu prostě chybí motivace. Zastavte se, dejte si čokoládu a zkuste změnit rytmus chůze.

Typická chyba: spoléhat na to, že „někdo jiný to mít bude" Na skupinovém výletě se často předpokládá, že lékárničku má někdo z kamarádů. Jenže když ji má, může být daleko v batohu, nebo neobsahuje to, co právě potřebujete. Proto si každý dospělý účastník výletu nosí vlastní minimální sadu. Děti potřebují vlastní lékárničku – obvazy a léky v dětských dávkách. A pokud máte speciální potřebu (například injekce při alergii), nese si ji vždy sám dotyčný, nikoli někdo jiný.

Základní chybou bývá přeceňování sil. Dítě na svých nohou ujde při hraní na hřišti mnoho kilometrů, ale na túře s batohem a v terénu je to jiné. Než vyrazíte, zjistěte si nejen délku trasy, ale i převýšení a povrch. Pro první výlety volíte raději kratší okruhy s minimem stoupání, ideálně s možností zkrácení. Pokud plánujete přechod hřebene, počítejte s tím, že deset kilometrů s malými dětmi zabere klidně celý den. Do plánu vždy zahrňte rezervu na hru, sbírání borůvek nebo pozorování kamzíků.

Klíčem k pohodě je také správné načasování. Ráno vyrazte dřív, než se teplota vzduchu zvedne a stezky se zaplní. Děti mívají nejvíc energie mezi devátou a jedenáctou hodinou, proto tuto dobu využijte pro náročnější část trasy. Po obědě naplánujte odpočinek, ideálně u horské boudy, kde se děti protáhnou a vy si dáte kávu. Nezapomeňte, že hlad a žízeň dokážou změnit pohodovou náladu v konflikt. Svačinu rozdělte na menší dávky a podávejte ji průběžně, ne až když je dítě unavené.