• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typický problém nastává, když narazíte na kroužky s tečkami nebo malými čísly. Ty obvykle značí vrchol, ale ne vždy. Někdy jde o umělé terénní útvary, jako jsou haldy nebo náspy, které nemají s kopcem nic společného. Podobně si dejte pozor na sedla – místa, kde se vrstevnice ohýbají do tvaru přesýpacích hodin. Sedlo je průchod mezi dvěma vrcholy, ale pokud ho přehlédnete, snadno zabloudíte a skončíte na úbočí, kde vás čeká zbytečné kličkování.

Na cestě sledujte nejen mapu, ale i vlastní tělo. Pokud se vám točí hlava, máte studený pot nebo se vám špatně dýchá, http://Miklagaard.no/index.php?title=Turistické_značení_KČT:_chyba,_která_vás_stojí_hodiny_bloudění okamžitě zastavte. Dejte si svačinu, napijte se a zhodnoťte situaci. Typická chyba je pokračovat v chůzi, protože „už to není daleko". Přitom i posledních dvě stě výškových metrů může trvat hodinu, pokud je strmý svah a sutě.

Základ, na který se zapomíná nejčastěji, je voda. Ne jen pro vás – pes pije víc, než si myslíte, hlavně při námaze a v teple. Na každou hodinu chůze počítejte alespoň půl litru pro psa, a to i v chladnějším počasí. Vezměte si skládací misku, která se dá připevnit na batoh, a vodu doplňujte z potoků jen v případě, že víte, že je čistá. Stojatá voda může obsahovat bakterie, které způsobí průjem, a to na túře nechcete. Pokud běžíte podél řeky, nechte psa pít, ale sledujte, co dělá – rychlý proud nebo kluzké kameny jsou riziko i pro dobrého plavce.

Vrstevnice na turistické mapě nevypadají nijak dramaticky, ale právě ony rozhodují o tom, jestli vás čeká procházka nebo pořádný výstup. Než vyrazíte, zkuste si na mapě najít místo, kam jdete, a prohlédněte si, jak jsou čáry husté. Čím víc jich je na malém prostoru, tím prudší je terén. Pokud jsou naopak roztažené, půjdete po rovince nebo mírném svahu.

Typická chyba je spoléhat na to, že „stačí jít po proudu". Řeka tě sice dovede k civilizaci, ale často tě zavede do nepřístupného údolí plného křovin a bažin. Pokud se rozhodneš ji následovat, více zde drž se bezpečné vzdálenosti od břehu a kontroluj, kam jdeš. Jinou pastí je orientace podle mechu na stromech – ten roste na všech stranách, závisí na vlhkosti a světle, ne na světových stranách. Stejně tak nevěř všem „zkratkám", co vypadají v mapě lákavě – vrstevnice ti prozradí, kde je prudký svah, ale reálný terén může být mnohem náročnější.

Základní pravidlo zní: každá čára spojuje místa se stejnou nadmořskou výškou. Rozdíl mezi sousedními čarami bývá na běžných turistických mapách deset metrů. Když tedy jdete z jedné vrstevnice na druhou, překonáte deset výškových metrů. To se hodí, když odhadujete, kolik vás čeká stoupání. Deset vrstevnic za sebou znamená sto metrů převýšení, a to už je znát na nohou i na tepu.

Na kole je přechod sedla úplně jiná disciplína. Než vyrazíte na bicyklu, zvažte hmotnost nákladu a převody. Na dlouhý výstup si vezměte lehčí oblečení, ale vždy s sebou větrovku. Kolo tlačte v prudkých úsecích, pokud nemáte jistotu, že sjedete. Brždění na sjezdu je totiž fyzicky náročnější než samotný výjezd.

Jak si zařídit provizorní přístřešek a rozdělat oheň bez sirek Jakmile si zvyknete na tmu, zaměřte se na ochranu před chladem a vlhkem. Najděte suché místo pod převisem skály, hustým smrkem nebo mezi spadlými kmeny. Pokud je zem vlhká, nastelte větve, jehličí nebo suché listí. Zde zůstaňte až do rána – pohyb v noci zvyšuje riziko úrazu. Pro zahřátí můžete udělat jednoduché dřepy nebo protažení, ale vyvarujte se nadměrné námahy, která vede k pocení a následnému prochladnutí.

Nejlepší strategie je vrátit se po vlastních stopách. Pokud jsi přišel po cestě, kterou si pamatuješ, otoč se a jdi zpátky. Pokud ne, zůstaň na místě – hledání ztraceného je mnohem snazší, když se pohybuješ minimálně. Sedni si pod výrazný strom, obleč si něco barevného, co je vidět z dálky, a pravidelně dávej najevo svou přítomnost. Můžeš pískat, volat, nebo bouchat do suchého dřeva. Zvuk se šíří lépe z vyvýšených míst, takže pokud jsi na svahu, vylez na hřeben, ale nepouštěj se do riskantního slaňování.

Oheň je v noci klíčový nejen pro teplo, ale i pro psychickou pohodu. Bez baterky ale musíte použít přírodní materiály. Hledejte suchou trávu, březovou kůru, tenké suché větvičky z vnitřní strany koruny stromů – ty bývají nejlépe proschlé. Pokud máte křesadlo nebo zápalky, rozdělávání ohně je snazší, ale i bez nich to jde. Zkuste tření dřeva metodou vrtáku, ale počítejte s tím, že to vyžaduje čas a sílu. Důležité je připravit si dostatek paliva předem, aby oheň nevyhasl.

Když už se zdá, že se nikam nedostaneš, počkej na pomoc. Každý pohyb zvyšuje riziko, že se vzdálíš od místa, kde tě hledají. Pokud jsi někomu řekl, kam jdeš, máš velkou šanci, že na tebe někdo narazí – stačí vydržet. Psychicky pomáhá rozdělit si čas do malých úseků a odměňovat se za každý překonaný kilometr nebo hodinu. Po návratu domů si zapiš, co se stalo, a pouč se: příště si vem píšťalku, zapalovač, vodu a mapu. Ne proto, že bys byl nepřipravený, ale proto, že každý les umí být zrádný – a připravenost není zbabělost.

If you beloved this article and you would like to receive much more details regarding Http://Sorapedia.Plaentxia.Eus/Index.Php/Co_Rozhoduje_O_Tom,_Který_Batoh_VáM_Vydrží_Roky? kindly pay a visit to our web-page.