• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Bezpečnost na via ferratě začíná dlouho před prvním krokem na laně. Nejde jen o to mít helmu a úvazek, ale o to, abyste každý díl výbavy uměli správně použít, zkontrolovat a kombinovat. V tomto článku se zaměříme na konkrétní postupy, které vám pomohou předejít nejčastějším chybám a užít si lezení s jistotou.

Nakonec nezapomeňte, že kontrola výbavy není jednorázová záležitost. Před každým lezením si udělejte rychlou vizuální prohlídku, ale jednou za sezónu proveďte důkladnější revizi – ideálně s pomocí zkušeného kamaráda nebo instruktora. Skladování výbavy má také svá pravidla: Should you loved this post and you would like to receive more info regarding tato stránka assure visit our own website. chraňte ji před UV zářením, vlhkostí a chemikáliemi. Pokud si nejste jistí stavem některé části, raději ji vyměňte. Vždy platí, že vaše jistota a bezpečnost mají přednost před finanční úsporou.

Samotný výstup probíhá v malém letadle, kde sedíte těsně u instruktora. Ve výšce okolo čtyř tisíc metrů se otevře dveře a vy se posunete na hranu. Tady přichází nejdůležitější moment – musíte zaklonit hlavu a dát ruce do zkřížené polohy na prsou. Mnoho lidí instinktivně chytá konstrukci letadla, což je častá chyba. Instruktor vás ale má plně pod kontrolou, jeho úkolem je bezpečně vás dostat ven. Stačí se nechat vést a nezapomínat dýchat.

Velmi častou chybou je také podcenění podchlazení. V chladném prostředí stačí i zdánlivě lehké zranění k tomu, aby postižený začal prochládat. Zabalte ho do izolační fólie, spacáku nebo vlastního oblečení. Nezapomeňte na hlavu a krk, kudy uniká nejvíce tepla. Pokud je postižený při vědomí, dejte mu teplý sladký nápoj, ale rozhodně mu nedávejte alkohol – ten rozšiřuje cévy a zvyšuje tepelné ztráty. Také mu nenalévejte vodu, pokud má podezření na poranění břicha nebo pokud není schopen polykat.

Nakonec si připusťte, že první výjezd nemusí být o přelezech mnoha cest. Důležité je, abyste si osahali skálu, naučili se komunikovat s jističem a vyzkoušeli, jak se cítíte ve výšce. Vyberte si oblast, kde je i možnost dolézt po žebříku nebo po chodníku, kdyby vám došly síly. A pokud můžete, vyrazte s někým, kdo už na skalách léze – nejen že vám poradí s úložné prostory v malém bytěýběrem cest, ale hlavně vás naučí správné návyky. První oblast tak bude začátkem dlouhého a bezpečného lezeckého příběhu.

Zásadní problém nastává už při samotném pádu nebo zranění. Pokud má postižený podezření na poranění páteře, neměli byste s ním manipulovat, dokud nemáte jistotu, že je jeho stav stabilní. Častým omylem je snaha postiženého posadit, napít se nebo ho nechat chodit, aby se „otřepal". To může vést k posunu obratlů a trvalému poškození míchy. Než cokoli uděláte, zastavte se, zhodnoťte situaci a v případě jakýchkoli pochybností o páteři ponechte postiženého v poloze, ve které jste ho nábytek na mírušli, a zajistěte mu tepelný komfort.

Nakonec si ověřte, jak se cepín chová při technice „míření na spár" a při švihu s nataženou paží. Pokud máte pocit, že hlava cepínu lehce padá dolů, znamená to špatně rozloženou hmotnost. Dobrý test je provést deset záseků do měkkého dřeva, pokud možno pod úhlem 90 stupňů. Po každém záseku se podívejte, zda čepel vstupuje rovně a bez naklonění. Nechte si poradit od zkušeného lezce, který už podobným terénem prošel, ale vždy se rozhodujte podle vlastního pocitu. Nákup cepínu na kolmé ledové stěny není o značce, ale o tom, jestli nástroj odpovídá vaší technice a fyzické konstituci.

Při praktickém použití sledujte stav lana: pokud má tvrdé pruhy, oděrky nebo poškrábanou obalovou vrstvu, vyměňte ho. Častý omyl je skladování mokrého lana v batohu – vlhkost ničí jádro. Po lezení ve vlhkém prostředí lano vždy usušte ve stínu, nikdy ne u radiátoru. Při slaňování se vyvarujte ostrých hran – pokud musíte slaňovat přes hranu, použijte ochrannou návleku. A hlavně: nikdy nepoužívejte statické lano k jištění lezce, i když jde jen o kratší cestu. Tento zvyk je nejčastější příčinou úrazů u začátečníků.

Samotné ošetření je pak často postaveno na hlavu kvůli chybnému pořadí úkonů. Nejdříve vždy zastavte masivní krvácení – přímým tlakem na ránu. Až poté řešte zlomeniny, šok nebo podchlazení. Lidé často začínají s ošetřením drobných oděrek, zatímco hlavní krvácení pokračuje. Přitom stačí čistý kus látky (např. šátek) přitisknout na ránu a držet. Pokud je krvácení opravdu silné, použijte zaškrcení, ale jen v krajním případě a vždy si poznamenejte čas rekonstrukce koupelny krok za krokemškrcení, a to tak, že čas napíšete fixem na čelo postiženého – je to lépe viditelné než na oblečení.

Typickým omylem je podceňovat hmotnost. Na kolmé stěně, kde každý výměnný pohyb provádíte nad hlavou, je každých sto gramů navíc znát. Lehčí cepín ale nesmí být na úkor pevnosti materiálu. Kovová rukojeť z hliníkové slitiny je vhodnější než plastová, protože lépe drží i v mokrých rukavicích a při nízkých teplotách nepraská. Věnujte pozornost také pojistnému systému řemínku — měl by být jednoduchý a rychlý, abyste ho mohli ovládat i s tlustými rukavicemi. Složité přezky nebo mačkací mechanismy bývají v mrazu nepraktické.