• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nezanedbávejte ani dobu schnutí. Každá vrstva potřebuje alespoň 12 hodin, ideálně celý den, a to zejména v chladnějších místnostech. Pokud spěcháte a nanesete další vrstvu na nedoschlý tmel, výsledkem budou vrásky a praskliny. Po dokončení všech vrstev povrch zkontrolujte proti světlu – když posvítíte úzkým světelným kuželem podél stěny, uvidíte sebemenší nerovnost. Pokud nějakou najdete, je lepší ji opravit hned, než později přelakovávat.

Finální cena se odvíjí hlavně od počtu desek a profilů, ale také od toho, jestli si vše uděláte sami, nebo najmete řemeslníka. Mnohem důležitější než cena je ale přesnost – kvalitní oblouk poznáte podle toho, že jeho křivka je plynulá a bez hran. Když budete postupovat podle výše popsaného postupu a vyhnete se uspěchané montáži, získáte elegantní prvek, který propojí místnosti a vydrží bez prasklin celá léta.

Každý, kdo už někdy tmelli sádrokarton, ví, že výsledek se pozná až po nanesení barvy. I když spáry na první pohled vypadají hladce, po natření se často objeví prohlubně, stíny nebo hrboly. Viníkem bývá jeden z nejčastějších prohřešků – nanášení příliš malé vrstvy tmelu v první fázi. Mnoho lidí spoléhá na to, že tenká vrstva stačí a hned se pustí do broušení. To je ale omyl. Tmel se musí nanášet ve více vrstvách a každá z nich má svůj důvod. První vrstva plní spáru, druhá vyrovnává přechod a třetí dělá povrch skutečně rovný.

Typická chyba je skladování v blízkosti oken nebo dveří, kde dochází k průvanu a změnám teploty. Desky také nikdy nepokládejte přímo na betonovou podlahu v nevytápěném sklepě, protože beton v zimě chladí a kondenzát se tvoří pod deskami. Pokud nemáte jinou možnost, položte mezi beton a desky silnou fólii a teprve na ni dejte hranoly.

Když už dojde na poškozený roh nebo prasklinu, oprava je jednoduchá, ale vyžaduje trpělivost. Trhlinu nejprve rozšiřte špachtlí a odstraňte volné části tmelu. Poté ji vyplňte čerstvým tmelem a nechte důkladně zaschnout. Následně povrch znovu napenetrujte a teprve poté naneste finální vrstvu. Při tmelení rohů používejte rohovou stěrku, která zajistí ostrý úhel a zabrání odlamování hran.

Další častou chybou je špatná příprava podkladu. Spáry mezi deskami musí být před tmelením zbavené prachu a případně napenetrované. Zapomenete-li na to, tmel špatně přilne a po zaschnutí popraská nebo se začne drolit. Stejně důležité je i zatmelení všech hlaviček vrutů. Pokud na ně zapomenete, po čase se na povrchu objeví rezavé skvrny, které se přes barvu prokreslí. Když už k tomu dojde, nezbývá než vruty znovu obrousit, odmastit a zatmelit.

Na závěr si zkontrolujte, jak jsou desky zapásované. Výrobce obvykle balí svazky do ochranného papíru, ale ten neochrání před mechanickým poškozením. Po celou dobu skladování mějte desky chráněné před přímým sluncem, které může narušit povrchovou vrstvu a způsobit žloutnutí. Stejně tak se vyhněte skladování pod širým nebem, i když jsou desky impregnované a v igelitu. Při manipulaci neházejte desky na sebe, ale pokládejte je opatrně, abyste nepoškodili rohy, které jsou na sádrokartonu nejzranitelnější.

Kromě samotné mezery je důležité zajistit i její propojení s venkovním prostředím. Bez přívodních a odvodních otvorů by se vzduch nehýbal a vlhkost by zůstala uvnitř. Proto je nutné ponechat u okapní hrany a u hřebene střechy větrací štěrbiny. Pokud to konstrukce umožňuje, použijte větrací mřížky nebo speciální lišty, které zajistí kontinuální proudění vzduchu od spodního okraje až k vrcholu.

Proč se vyhnout příliš silné vrstvě tmelu a jak opravit poškozený roh Opakem slabé vrstvy je vrstva příliš silná. Tmel se nanáší v tloušťce maximálně pár milimetrů, a pokud ho nanesete více, nezaschne rovnoměrně. Vnější povrch sice vyschne, ale vnitřek zůstane vlhký a po čase se vytvoří praskliny. Stejně problematické je i přebrušování, kterým se často odstraňují přechody. Broušení by mělo být krátké a s jemným zrnem, ideálně brusnou houbou. Příliš agresivní broušení vytvoří rýhy a díry, které se pak musí znovu tmelit.

Teplota a vlhkost vzduchu ve skladu hrají zásadní roli. Desky skladujte v suchém prostředí s relativní vlhkostí do 60 % a teplotou mezi 10 a 25 °C. Když jsou desky v chladu a pak je přenesete do vytápěné místnosti, začne na povrchu kondenzovat voda. Impregnovaná vrstva sice odolá, ale sádrové jádro nasákne vlhkost přes řezané hrany. Proto nechte desky před montáží aklimatizovat osvětlení v obýváku místnosti, kde budou použity, alespoň 48 hodin.

Nezapomínejte ani na parozábranu. Ta patří na vnitřní stranu konstrukce, tedy mezi sadrokarton a izolaci, a musí být dokonale utěsněná – všechny spoje přelepte speciální páskou. Vzduchová mezera ale musí být na vnější straně parozábrany, tedy mezi parozábranou a izolací? Ne, přesně naopak. Parozábrana se umisťuje na vnitřní stranu, směrem do místnosti, a vzduchová mezera se nachází mezi izolací a střešním pláštěm. Pokud byste parozábranu dali na vnější stranu, vlhkost by kondenzovala uvnitř izolace a konstrukce by začala hnít.

If you beloved this write-up and you would like to obtain additional details pertaining to http://martinpreisssoftware.de/index.php?title=voděodolný_sádrokarton_v_koupelně:_kdy_ho_zvolit_a_jak_ho_správně_montovat kindly visit our web page.