• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Než rekonstrukce koupelny krok za krokemčnete penetrovat sádrokarton, zastavte se u otázky, kterou většina přeskočí: je povrch skutečně suchý a čistý? Po broušení tmelu na spojích zůstává jemný prach, který působí jako separační vrstva. Pokud na něj nanesete penetraci, vsákne se nerovnoměrně, vytvoří na některých místech lesklé mapy a jinde matné skvrny. Výsledek se pak projeví až po finálním nátěru – barva bude místy tmavší nebo světlejší. Prach proto vždy odstraňte suchým hadříkem nebo vysavačem s jemným kartáčem. Nepoužívejte mokrý hadr, tím byste povrch navlhčili a zhoršili přilnavost.

Čtvrtou chybou je špatné broušení. Mnoho lidí se domnívá, že čím víc brousí, tím hladší povrch získají. Ve skutečnosti agresivní broušení odstraňuje i vrchní vrstvu sádrokartonu, čímž vznikají prohlubně, které už nejde jen tak přetmelit. Broušení provádějte lehkými krouživými pohyby brusným papírem o zrnitosti 120 až 150. Po každém přebroušení povrch otřete hadrem nebo vysajte, abyste viděli skutečný stav. Pokud objevíte ostré přechody nebo rýhy, neznamená to katastrofu – stačí na tato místa nanést tenkou vrstvu tmelu a znovu přebrousit jemnějším papírem.

Druhý častý problém souvisí s kvalitou tmelu a jeho konzistencí. Ředění tmelu na příliš řídkou směs je častým pokušením, protože se s ní lépe pracuje. Jenže řídký tmel se při zasychání sráží a vznikají propadliny, které pak musíte vyrovnávat další vrstvou. Naopak příliš hustý tmel se špatně roztírá a zanechává stopy po špachtli. Ideální konzistence by měla připomínat hustou pastu, která drží tvar, ale nelepí se na nástroj. Při míchání postupujte podle pokynů na obalu a nechte směs pár minut odstát, aby se aktivovaly přísady. A rozhodně nemíchejte více tmelu, než stihnete spotřebovat – na okraji nádoby začne tuhnout a výsledek bude hrbolatý.

Penetraci nanášejte válečkem s krátkým vlasem, případně štětkou na hrany a v rozích. Důležité je nanést jen tolik, kolik podklad pojme. Přebytečnou penetraci, která se začne tvořit na povrchu jako kaluž, okamžitě rozetřete nebo odstraňte suchým válečkem. Pokud ji necháte zaschnout, vytvoří lesklý film, který může barvu odpuzovat. Ideální teplota pro penetraci je mezi 15 a 20 °C, If you have just about any issues regarding where by and also the way to make use of ukázka, you are able to contact us from our webpage. vlhkost vzduchu pod 60 %. Při nižší teplotě se penetrace vsakuje pomaleji a hrozí vznik bublinek, když se odpařující voda tlačí pod film.

Po zaklopení druhé strany přichází na řadu tmelení spojů a hlav šroubů. Použijte kvalitní tmel a výztužnou pásku do vnitřních rohů i na rovné spoje. Vnější rohy opatřete hliníkovou rohovou lištou. Nanášejte tmel ve dvou až třech vrstvách, mezi nimiž vždy brouste. Dbejte na to, aby byl povrch před malbou dokonale suchý a bez prachu. Pokud se po zatmelení objeví prasklinky, neznamená to nutně špatnou práci, ale může jít o nedostatečné vyztužení rohů nebo příliš hluboké zapuštění šroubů. Broušení provádějte jemným brusným papírem s ochranou dýchacích cest.

Na sádrokarton se používají dva typy penetrace: univerzální a speciální pod barvu. Univerzální se hodí na podklady, které nejsou příliš savé. Speciální penetrace na sádrokarton obsahuje jemné plnivo, které vyrovná savost a zároveň zpevní povrch. Pokud použijete univerzální přípravek na vysoce savý sádrokarton, vsákne se rychle a nezanechá souvislý film. Barva pak nasákne do podkladu nerovnoměrně, Ourrisks.com což se projeví rozdílným leskem a sytostí. Proto čtěte etiketu – pokud výrobce uvádí určení na sádrokarton, použijte ten. Není to marketingový trik, ale technická odlišnost.

Při samotné penetraci se vyvarujte dvěma extrémům: příliš husté vrstvě a příliš řídké. Příliš hustá vrstva – když penetraci nanášíte opakovaně bez zaschnutí – vytvoří sklovitý povrch, ze kterého barva doslova stéká. Příliš řídká vrstva – když penetraci naředíte více, než je uvedeno na obalu – ztrácí pojivo a neplní funkci. Vždy se řiďte pokyny výrobce, ale obecně platí: penetrace se neředí, pokud to není výslovně napsáno. U většiny produktů stačí jedna vrstva, u vysoce savých podkladů dvě, ale vždy s dostatečným časem mezi nimi.

Aplikace začíná vždy u spár – tmel naneste špachtlí do spoje, vtlačte ho do hloubky a odstraňte přebytek. Poté vložte do čerstvého tmelu papírovou pásku a zatlačte ji tak, aby pod ní nezůstal vzduch. Druhou vrstvu nanášejte až po zaschnutí první, obvykle po 24 hodinách, a rozšiřte ji o deset centimetrů na každou stranu. Pamatujte, že každá vrstva musí být tenká – tlustá vrstva tmelu se dlouho suší a popraská při smrštění.

Pátá chyba se týká výztužné pásky. Když ji lepíte přímo do spáry bez tmelu, páska se po zaschnutí svraští a vytvoří vlnky. Páska musí být vždy zapuštěná do první vrstvy tmelu, ne na jeho povrchu. Naneste tmel do spáry, přiložte pásku a špachtlí ji zatlačte tak, aby se celá smáčela tmelem. Pak přejeďte špachtlí podél pásky, abyste vytlačili přebytečný tmel a odstranili vzduchové bubliny. Teprve po zaschnutí můžete nanést další vrstvu. Stejný postup platí i pro rohy – tam použijte speciální rohovou pásku, ale jen tehdy, když je roh skutečně rovný. V opačném případě pásku vynechte a roh vytvarujte ručně.