• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typickou chybou je také přikládání příliš velkých kusů dřeva. Velká polena sice hoří déle, ale vytvářejí více dýmu a nedokonale hoří. Řešením je používat menší kusy a přikládat je častěji. Stejně tak nevkládejte do kamen papír, karton nebo lakované dřevo – tyto materiály produkují při spalování agresivní látky, které urychlují korozi komína i vznik dehtu. Množství sazí ovlivňuje i tvar ohniště a umístění přívodu vzduchu. Většina moderních kamen má sekundární přívod vzduchu, který slouží k dohořívání plynů. Ujistěte se, že je tento přívod otevřený, a to zejména při přikládání.

Základním pravidlem je sledovat fázi hoření, ne teploměr na stěně. Ideální okamžik pro přiložení přichází ve chvíli, kdy na dně ohniště zůstává jen tenká vrstva žhavých uhlíků a plameny už nemají sílu. Pokud čekáte, až oheň úplně zhasne, musíte znovu rozdělávat a kamna se nestačí zahřát. Naopak přikládání do prudkého plamene dusí hoření a vytváří dehet, který se usazuje ve spalinové cestě.

Když praskliny klamou: rozpoznejte rozdíl mezi suchým a mrtvým dřevem Ne každá prasklina znamená suché palivo. Staré, letité poleno, které leží na hromadě několik let, může mít čelo zcela rozpukané, ale uvnitř být stále vlhké, protože bylo skladováno na zemi pod plachtou, která zadržovala vodu. If you cherished this article and you would like to obtain extra info with regards to prohlédnout kindly stop by our own web-site. Důležité je proto zkontrolovat i barvu a hmotnost. Suché smrkové nebo borové dřevo je světlé, téměř bílé až žluté, a poleno je výrazně lehčí než stejně velký kus čerstvého dřeva. Zvedněte dvě polena stejné velikosti – suché bude mít znatelně menší hmotnost. Další spolehlivou pomůckou je kůra: u suchého dřeva se sama odlupuje nebo se dá snadno oddělit prsty. Pokud kůra pevně drží a je vlhká na dotek, dřevo není připravené k topení.

Další častý omyl se týká skladování. Lidé si myslí, že když je poleno rozpukané, je suché, a dají ho do vytápěného prostoru. To je chyba. Praskliny se mohou objevit i na povrchu polena, které bylo skladováno na slunci jen měsíc. Vnitřní vlhkost ale zůstává vysoká, a takové dřevo má výhřevnost zhruba poloviční oproti skutečně suchému. Proto se vždy dívejte na to, dokončení Interiéru zda praskliny zasahují do středu, a kombinujte to s hmotnostním testem. Zkušení topiči také otírají čelo polena bílým papírovým kapesníkem: pokud na něm zůstane tmavá skvrna od tříslovin a vlhkosti, dřevo není suché.

Při prodlouženém hoření dochází k omezení přívodu vzduchu, což vede k nižší teplotě spalování a nedokonalému spalování paliva. Místo rychlého a horkého ohně vzniká doutnání, při kterém se uvolňují těkavé látky, které nestihnou shořet. Tyto látky kondenzují na stěnách komínového průduchu a vytvářejí lepkavý dehet. Zároveň se zvyšuje množství jemného popílku, který se zachycuje na dehtové vrstvě a vytváří tak saze. Výsledkem je rychle zarůstající komín, který ztrácí tah a může být příčinou vzniku požáru.

Než začnete topit, vždy si prohlédněte čelo polena. Praskliny, které se táhnou od středu ke kraji, jsou jedním z nejspolehlivějších ukazatelů suchého dřeva. Čerstvě pokácený strom má v sobě hodně vody, a když začne schnout, vnitřní část se smršťuje rychleji než vnější. Vznikají tak radiální trhliny, které sahají od jádra až k borku. Čím jsou tyto praskliny hlubší a širší, tím déle dřevo schlo. Naopak povrchové, mělké prasklinky v kůře nebo těsně pod ní nemusí znamenat nic jiného než rychlé vyschnutí vnější vrstvy za horkého léta.

Častou chybou je přikládat příliš mnoho dřeva ve snaze dosáhnout delšího provozu. Když je ohniště přeplněné, vzduch nemá kudy proudit a dřevo se začne doutnat. To vede ke snížení účinnosti a zvýšení emisí. Místo toho raději kontrolujte přívod vzduchu. Po přiložení nechte na pár minut plně otevřenou klapku, aby se dřevo rychle chytlo, a poté ji stáhněte na minimum. Tento postup zajišťuje plynulé vyhořívání a teplo se drží v místnosti déle.

Jak často tedy přikládat a jaký režim zvolit? U kvalitních kamen na dřevo se osvědčuje interval dvou až tří hodin při běžném provozu. Nejedná se však o univerzální pravidlo. Závisí na velikosti ohniště, druhu dřeva i venkovní teplotě. Tvrdé dřevo jako buk nebo dub hoří déle a rovnoměrněji, měkké smrkové polena rychleji vyhoří a vyžadují častější přikládání. Pokud topíte celý den, nevytápějte kamna na maximum. Mírnější plamen udrží teplotu stabilní a prodlouží intervaly mezi přikládáním.

Na co si dát pozor při instalaci a provozu Největším rizikem je špatné napojení na komín. Akumulační vložka potřebuje dostatečný tah a také správnou výšku a průměr komínu. Pokud komín nesaje, spaliny zůstávají v místnosti nebo se srážejí v konstrukci. Před montáží proto nechte odborníkem zkontrolovat nejen komín, ale také jeho vyústění a stav. Nikdy nepodceňujte tepelnou izolaci kolem vložky – pokud chybí, dochází k nežádoucím tepelným mostům a vlhnutí zdiva.