• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Prvním krokem je příprava místa a dřeva. Vyberte suché, rovné místo, ideálně chráněné před větrem. Dřevo by mělo být suché, s vlhkostí do 20 %. Čerstvě nařezané dřevo nikdy nepálí dobře – kouří, prská a nedává skoro žádné teplo. Ideální je smrkové nebo borové dříví na podpal, dubové nebo bukové pak pro dlouhé hoření. Na podpal nepoužívejte noviny s barevným potiskem ani žádné chemikálie – sirný zápach a černý kouř jsou jasným signálem, že tohle barvy stěn do obýváku ohniště nepatří.

If you cherished this article and you also would like to collect more info regarding úložné prostory v malém bytě generously visit the website. Během první topení po výměně sledujte, zda se netvoří kondenzát na skle dvířek. Příčinou bývá příliš těsné dosednutí a nedostatečný přísun vzduchu pro proplach skla. Pokud se sklo rosí, povolte mírně primární přívod vzduchu nebo zkontrolujte, zda není těsnění v oblasti závěsů nadměrně stlačené. Tento problém se obvykle vyřeší dotažením závěsů nebo seřízením jejich polohy – jde o běžnou údržbu, kterou zvládnete sami.

Další praktický trik: připravte si předem „vřesoviště" z větších třísek, které zapálíte zespodu. Suché třísky o velikosti palce hoří déle a vytvoří dostatek žáru na to, aby se vznítila i polena o průměru deset centimetrů. Pokud použijete jen drobné hobliny, oheň sice rychle chytne, ale za pár sekund zhasne, protože nemá co pohltit. Větší třísky fungují jako most mezi plamenem a objemnějším dřevem – proto je vždy připravte alespoň do výše poloviny výšky polen.

Jak poznat špatné hoření dříve, než vznikne problém Signály špatného hoření jsou vidět a cítit. Pokud z komína stoupá šedý nebo modrý kouř, je to známka toho, že se dřevo nerozkládá správně. Bílý kouř na začátku je normální – to je vodní pára. Ale pokud kouř nezmizí do deseti minut, je to problém. Podobně pokud je sklo kamen začazené do hněda nebo černa, znamená to, že teplota spalování je příliš nízká. V takovém případě přidejte vzduch a přiložte suché dřevo.

Druhý krok spočívá v konstrukci hranice. Nezačínejte s obřím polenem, ale s drobnými třískami a kůrou. Z nich postavte malou pyramidu, která má mezi jednotlivými kusy mezery pro vzduch. Pokud třísky naskládáte na sebe bez mezer, oheň se udusí. Na vrchol pyramidy položte tenké suché větvičky, které chytí jiskru okamžitě. Třetím krokem je zapalování – vždy zespodu, ne shora. Plamen pak postupuje přirozeně vzhůru a ohřívá dřevo, které se postupně rozhoříosvětlení v obývákuá.

Stavba hranice: kde dělá většina lidí chybu Samotná stavba ohniště rozhoduje o tom, jestli se plamen udrží. Nejčastější chyba je naskládat třísky a polena příliš těsně na sebe. Bez přístupu vzduchu se oheň dusí, i když je dřevo sebesušší. Postavte malou hvězdici z třísek – doprostřed dejte suchou kůru, kolem ní větší kusy dřeva tak, aby mezi nimi zůstaly mezery. Podpal zapalte na více místech, ne jen uprostřed. Plamen se pak šíří postupně a ohřívá okolní dřevo, čímž vytváří stabilní uhlíky.

Při určování konkrétní vzdálenosti se řiďte pokyny na obalu výrobku, ale pokud je nemáte k dispozici, použijte zjednodušený postup. Pro běžné hořlaviny v domácnosti platí, že minimální odstup od zdroje tepla je 1,5 metru. U vysoce těkavých látek a tlakových nádob (např. propanbutanové kartuše) zvyšte vzdálenost na 3 metry a skladujte je pouze ve větraných prostorech. Důležité je také neumisťovat hořlaviny na přímé sluneční světlo, kde může dojít k jejich zahřátí a nárůstu tlaku.

Zapálit oheň není jen o tom hodit sirku do hromady dřeva. Pokud chcete, aby hořel čistě, bez kouře a s maximálním výdajem tepla, musíte respektovat pár základních fyzikálních pravidel. Nejde přitom o žádnou vědu – stačí správně připravit palivo, zajistit dostatek kyslíku a nechat oheň, ať se rozhoří postupně. V sedmi krocích si ukážeme, jak na to.

Nezapomeňte také na pravidelné revize. Kontrolu spalinové cesty by měl provádět odborník minimálně jednou ročně, ale pokud topíte měkkým dřevem nebo spalujete nečistoty, nejspíš to bude potřeba častěji. Všechny zjištěné závady si zapisujte. Mějte na paměti, že samotné vymetání bez kontroly celkového stavu nestačí. Pokud si nejste jistí správným postupem, nechte si poradit od zkušeného kominíka. Předcházet problémům je vždy levnější než řešit jejich následky.

Začněte vizuální prohlídkou zvenčí. Zkontrolujte, zda na střeše nejsou viditelné praskliny, odlupující se omítka nebo uvolněné hlavice. Pokud si všimnete vlhkých map nebo výkvětů, může to znamenat zatékání. Dále otevřete dvířka vymetacího otvoru a zkontrolujte vnitřek komína. Nahmatejte, zda je vnitřní stěna hladká a bez sazí, které by se daly snadno setřít rukou. Hrubá vrstva sazí nebo dehtu signalizuje, že je nutné komín vymést.