• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když jsme se stěhovali do dvoupokojového bytu o padesáti sedmi metrech čtverečních, první věc, kterou jsem odmítla, byla klasická pohovka do obýváku. Potřebovali jsme místo na spaní pro návštěvy, ale zároveň jsem nechtěla, aby se náš malý prostor proměnil v noclehárnu. Týdny jsem kreslila půdorysy, měřila průchody a počítala centimetry. Nakonec jsem pochopila, že klíčem není pohovka, ale jídelní stůl. Ten se stal nečekaným hrdinou našeho bydlení. Kolem něj se všechno točí. Snídaně, práce na notebooku, večerní hry s dětmi, ale i improvizované spaní, když přijedou rodiče. Jenže klasický stůl s židlemi vám místo na spaní sám o sobě nedá. Musíte k němu přidat chytrou sedačku, která se promění v postel, a najednou máte řešení.

Nejdřív jsem uvažovala o klasickém rozkládacím gauči, ale ten vždycky zabírá půlku místnosti i ve složeném stavu. Pak jsem objevila variantu, která mě nadchla: pohodlný křeslový typ s click-clack mechanismem. Tenhle kousek má jednu fantastickou vlastnost – v běžném režimu vypadá jako útulné křeslo s měkkým opěradlem, ale jakmile zatáhnete za páku, během pěti vteřin z něj je rovná lehátka. Žádné tahání matrací, žádné hledání složeného polštáře. Když takové křeslo postavíte ke kratší straně jídelního stolu, máte najednou intimní koutek na kávu. A když přijedou hosté, stačí kliknout a máte pro ně 190 centimetrů dlouhé lůžko. Naši rodiče už si na to zvykli a říkají, že se jim spí líp než na naší staré rozkládací pohovce, která měla proleželé pružiny.

První rok jsme ale řešili jiný problém. Když se sedačka rozložila na postel, kam s těmi polštáři a dekami, které jsme předtím měli na běžném sezení? Všechno končilo na podlaze nebo na kuchyňské lince. Řešení přišlo v podobě bytelného jídelního stolu s úložným prostorem pod deskou. Koupili jsme model, který má pod vrchní částí skrytou zásuvku na celou délku stolu. Týden jsme měřili, jestli se tam vejde povlečení pro dvě osoby. Vejde. A ještě zbyde místo na prostírání a svíčky. Když teď přijedou hosté, stačí vytáhnout čisté ložní prádlo, hodit ho na rozložené křeslo a za pět minut je hotovo. Žádné nošení věcí z ložnice, žádné skládání matrací na skříň.

Velkým tématem byl výběr samotného lehacího prvku. Dlouho jsem váhala mezi pohovkou a křeslem. Rozhodla jsem se pro křeslo s decentní velvet upholstery ve světle šedé barvě. Sametový povrch je příjemný na dotek, odolává prachu a hlavně - když na něm někdo spí, neklouže povlečení jako na hladké kůži. Pod látkou se skrývá dostatečně tuhá pěna. Nemluvím o žádné měkoučké výplni, která se po dvou nocích propadne. Tohle je 16 cm foam mattress na pevné slatted frame. Ta kombinace je zásadní. Roštová základna dobře větraná, takže se v posteli netvoří vlhkost, a pěna je dost tvrdá na to, aby se do ní člověk nepropadl. Kdybych zvolila levnější varianta s tenkou molitanovou deskou, už po prvním víkendu by návštěva brečela do polštáře.

Musím zmínit jednu past, do které jsem málem spadla. Koupila jsem levný mechanismus click-clack, který při rozkládání vydával hrozivý kovový zvuk a opěradlo se do roviny. Třetí den se zasekl. Vyměnili jsme ho za kvalitnější s německým mechanizmem. Stál o dva tisíce víc, ale funguje už druhým rokem bez jediné závady. Když kliknu, opěradlo se plynule sklopí do horizontály a zůstane pevně fixované. Žádné vibrace, žádné prohýbání. To je přesně ten moment, kdy pochopíte, že u nábytku na spaní se nevyplácí šetřit. Na jídelním stole můžete ušetřit třeba na masivu a vzít lamino, ale u mechanismu pro spaní platí pravidlo: čím těžší a pevnější, tím delší životnost.

Další vychytávka, kterou jsme objevili až po roce, je umístění křesla blízko zdi tak, aby při rozložení tvořilo jakousi postranní lavici. Když je složené, zabírá jen 80 centimetrů šířky. Když ho natáhneme, sahá přesně k protější skříni. Vznikne tak úzká, ale plnohodnotná postel pro jednoho dospělého. Pokud potřebujeme ubytovat pár, dáme vedle sebe dvě taková křesla. Mezi nimi pak vznikne mezera jen pár centimetrů, kterou překleneme silnější dekou. Není to samozřejmě manželská postel, ale na dvě noci to funguje skvěle. A když křesla nepoužíváme na spaní, slouží jako pohodlná sedadla u zmíněného jídelního stolu. Večer se sem scházíme na čaj a každý má své místo.

Zásadní je také výška. Jídelní stůl standardně měří 74 centimetry. Když k němu dáte křeslo s click-clack mechanismem, musíte zkontrolovat, jestli se opěradlo při rozložení nezakusuje do nohy stolu. My jsme vyřešili tím, že křeslo stojí bokem k desce stolu - když je složené, opěradlo není v ose s nohou. Tahle drobnost znamená, že kolem stolu můžeme normálně procházet a nikdo do ničeho nenaráží. Kdybyste koupili křeslo naslepo přes internet, snadno byste narazili na model, který se ve složeném stavu nevejde pod stůl. Pak máte v bytě věčně překážející kus nábytku.

Dnes už bych jiné řešení pro malý byt nevolila. Tenhle systém má jednu obrovskou výhodu oproti běžné rozkládací sedačce. Když návštěva odjede, prostě křeslo sbalíte, uklidíte povlečení do úložného prostoru ve stole a místnost je zase obyčejná jídelna. Žádná připomínka, že tu někdo spal. Žádný rozkládací gauč, který v obýváku vypadá jako věčně rozestlaná postel. A ten jídelní stůl - ten se stal srdcem celého bytu. Ráno u něj píšu emaily, odpoledne s dětmi modelujeme, večer večeříme a občas se na něm objeví i rozložená deska s hrnkem kávy, když se křeslo změní v gauč na odpočinek. Stůl a křeslo k sobě patří víc, než byste čekali.