• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Základním pravidlem je osadit štěrbiny proti sobě, ale ne přímo ve výši hřadu. Ideální je umístit přívodní štěrbiny nízko u podlahy na jižní stranu, a odvodní naopak do štítu nebo pod strop na stranu severní. Tím vznikne křížové proudění. Pokud máte kurník pouze s jednou štěrbinou, vzduch se příliš nevymění. Pozor také na hmyz: každou štěrbinu je nutné opatřit hustou síťovinou, jinak se k slepicím dostanou vrabci nebo hlodavci. Síťovinu kontrolujte při každém čištění, zanesené póry zásadně snižují průtok vzduchu.

Pro praxi si zapamatujte jednoduchý test. Nasypte slepicím hrst zrní na vzdálenost asi tří metrů. Mladá slepice k němu půjde přímo a svižně. Stará slepice půjde pomaleji, s častými zastávkami a po kratších úsecích. Pokud při této zkoušce slepice často usedne a zbytek cesty absolvuje skoro plazivě, je pravděpodobné, že pohybový aparát už nezvládá zátěž. V tu chvíli zvažte úpravu výšky hřadů a krmítek, protože starým ptákům vyhovuje snazší přístup. Snižte hřady na poloviční výšku a umístěte krmení do nižších nádob.

Nejviditelnějším projevem stáří je změna stereotypu chůze. Mladá slepice dělá dlouhé kroky a při náhlém podnětu okamžitě zrychlí. Stará slepice chodí kratšími, http://bookmarkingcentrals.com/user/thomas00h439/history/ opatrnými krůčky a často krátce zastavuje, jako by si hlídala rovnováhu. Typická je také takzvaná „kolébavá chůze", kdy pták při každém kroku mírně přenáší váhu ze strany na stranu. Tento pohyb připomíná kachnu, ale u slepic je to známka oslabených kyčelních kloubů a svalů.

Než položíte první prkno nebo betonovou desku, rozhodněte, jak bude podlaha odvádět vlhkost. Nejčastější chybou je rovný povrch, na kterém se drží voda z napáječek, trusu a rozlitých zbytků krmiva. Suchá podlaha přitom začíná u spádu alespoň dvou až tří procent směrem k odvodňovacímu otvoru nebo venkovním dveřím. Pokud stavíte nový kurník, vyrovnejte terén tak, aby voda přirozeně stékala ven. U starší stavby můžete spád vytvořit vyrovnávací vrstvou z písku a drobného štěrku, kterou zhutníte a překryjete finální vrstvou.

Další častou chybou je přeplněný výběh. Slepice potřebují prostor – minimálně 4 metry čtvereční na jedince, pokud nemají možnost volného pohybu. V těsném chovu dochází ke kanibalismu, vyklování peří a stresu, který snižuje snůšku. Pořiďte si kurník s větráním bez průvanu, hřady o průměru 5–7 cm a snášková hnízda s tmavým úkrytem. Nezapomeňte na hrabací podestýlku (sláma, piliny) a možnost pískové koupele – bez ní peří rychle ztrácí izolační vlastnosti.

Pokud se vám podaří zajistit tři základní podmínky – vhodné plemeno, dostatek prostoru a vyváženou stravu – první rok chovu pro vás bude hlavně o radosti z čerstvých vajec a o sledování, jak si slepice budují vlastní hierarchii. Nezapomeňte ale na prevenci: pravidelně kontrolujte trus, jednou za půl roku odčervte a v zimě zajistěte zdroj světla, abyste udrželi snůšku. S těmito sedmi plemeny (česká slepice, sussexka, rodajlendka, wyandotka, plymutka, marans a amrock) máte jistotu, že přežijí běžné chyby začátečníka a odmění se vám rychle a spolehlivě.

Pamatujte, že stáří není nemoc, ale přirozený proces. Pokud slepice udržuje přiměřenou hmotnost, má čisté peří v okolí kloaky a stále se aktivně pohybuje, i když pomaleji, může žít v hejnu ještě dlouho. Hlavní chybou chovatelů býúložné prostory v malém bytěá, že starou slepici začnou překrmovat ve snaze udržet ji v kondici. To vede k obezitě a zhoršení pohybu, protože nadbytečná hmota zatěžuje klouby. U starších slepic je lepší udržovat stálou váhu a dbát na pestrou stravu s dostatkem vápníku a bílkovin. Pozorování pohybu a chůze vám tak může pomoci nejen poznat stáří, ale také včas upravit podmínky tak, aby vaše nosnice prožily podzim života v pohodlí.

Typickou chybou je umístění štěrbin pouze v létě, kdy se kurník přehřívá, a na zimu se vše zatluče. To je špatně. I v mrazu musí být uvnitř čerstvý vzduch, jinak vlhkost od trusu kondenzuje na stropě a kape na peří. Vzniká tak plíseň a nemoci dýchacích cest. V zimě proto štěrbinu nezavírejte úplně, ale zmenšete ji na třetinu plochy. Důležité je, aby vzduch nefoukal přímo na podestýlku. Použijte proto předsazenou desku před štěrbinou, která vzduch rozptýlí. Tento jednoduchý „tlumič tahu" vyřeší problém s prudkým studeným proudem.

Při plánování nezapomeňte na podlahu. Nejlepší volbou je betonová nebo hliněná podlaha, kterou lze snadno čistit a která nepropouští hlodavce. Na ni nasypte vrstvu podestýlky – slámu, hobliny nebo písek – o tloušťce alespoň 10 cm. Pozor na běžnou chybu: příliš nízká podestýlka se rychle zapaří a rekonstrukce koupelny krok za krokemčne zapáchat, zatímco příliš vysoká může znesnadnit čištění. Optimální je pravidelné přidávání tenkých vrstev a celková výměna alespoň dvakrát ročně.

If you have any thoughts pertaining to where and how to use celý text, you can make contact with us at our web page.